Ve 50. letech patřil k nejangažovanějším publicistům režimu. Roku 1949 nastoupil do redakce Zpravodajského filmu, kde natáčel snímky o K. Gottwaldovi, A. Zápotockém, československo-sovětských vztazích ad. Pravděpodobně jeho nejznámějším filmem se stal dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950), v němž Freiman spolu s J. Klimentem tendenčně a podle stranických pokynů zachytili tzv. číhošťský zázrak. Podílel se na budování Československé televize. Jako jeden z prvních se začal věnovat teoretickým aspektům televizní tvorby, o níž přednášel na pražské FAMU. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podílel na ilegálním vysílání, poté byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Pracoval jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany, od 1976 byl v invalidním důchodu.
Přemysl Freiman (1921 – 1984)
